Budulínek vs. Galantní Jelen - text

Milé děti, strýček Vojtaano Vám poví pohádku o Budulínkovi,
chcete? Tak poslouchejte...

Bylo nebylo, jedno malý mimino,
co zlobilo
a bylo trochu debilo
a oči divně kulilo.
Něco mu prej chybělo
a něco mu zas přibylo
a nebylo to kilo, těch málo mělo.
Bylo líný a řikalo, že bude.
Tak to rozhod fotr: „Budeš Budulínek, prde!“
Budu línej, přísahám, slibuju vám,
nehnu prdelí, nic nedodělám.
Jak řek, tak udělal, flákal a život šel dál.
Nikam moc nechodil,
jen se válel opodál, lhal,
skrytou agresi nehrál,
zvítězila jeho lenost.
Fotr už se bál.
Tak ho vzal, když spal,
tam kam vítr vál
pozadu vycouval z posedu, kam neposedu dal.
Malej se probral: „Kde to kurva jsem?!“
Netuší, že na něj čeká galantní jelen.

„Dobrý den, kozy ven,
já jsem galantní jelen.
Projedu tě pohledem,
upředu tě jako len,
jsem ten, co tě vzadu tlačí,
myslím, že to jednou stačí?

Dobrý den, kozy ven,
já jsem galantní jelen.
Projedu tě pohledem,
upředu tě jako len,
jsem ten, co tě vzadu tlačí,
myslím, že to jednou stačí?“

„Tak to ne, Jelene!
Galantní, nebo ne!
Takhle to nebude!“ Budulínek diktuje.
„Povidám, ty dostaneš, středověk zažiješ!
Ty i tvoje díra pozná,
co málokerá buzna!
Rozvírá se jako květina,
v prdeli osina.
Zvu tě do roka a do dne, jako kozina,
že udělal jsem kostru z Kevina ví celá dědina!
Tvoje šance jediná je zdrhnout, to ti povidám!
A jsem malej muž s velkou duší.
Schovej přede mnou svojí srnu,
kámo ta to tuší, checkuj moje uši!
Jsou jak satelity,
co tvůj signál ruší
a ještě mi to sluší
a ještě mi to sluší
a ještě mi to sluší!
Ty mý uši, ty mý uši, ty mý uši!“

„Dobrý den, kozy ven,
já jsem galantní jelen.
Projedu tě pohledem,
upředu tě jako len,
jsem ten, co tě vzadu tlačí,
myslím, že to jednou stačí?“

Jen co to Jelen dořekl, popadl ho Budulínek a cloumal
s ním o sto šest! Div, že z něj duši nevytřásl.
Když už se zdálo, že dříve tak líný Budulínek řádění
zanechá, znovu zbrunátněl a zasypal Jelena nevídanou
salvou nadávek. „Ty kurvo!“ ulevil si Budulínek naposled
a odhodil Jelena se vší jeho galancí stranou. Dříve
galantní, teď už jen starý, slabý, ubohý, bývalý,
deviantní Don Chuan naposledy zvedl zrak.Pak už se jen
pochcal, posral a hanbou nad svým zvráceným životem
zdechnul. Budulínek nebyl rád, nebyl nerad, bylo mu to
tak nějak fuk. „Nasral jsi mě, ale takhle to skončit
nemuselo. Nu což, kůži stáhnu, maso uvařím, kosti vlkům
pohodím a převezmu vládu nad celým lesem!“

„Dobrý den, já jsem ten,
co na něm skapal Jelen,
zabil jsem ho pohledem,
vzal ho peklem a pak ven.
Jsem ten, co tu nyní vládne,
neslyším námitky žádné.

Dobrý den, já jsem ten,
co na něm skapal Jelen,
zabil jsem ho pohledem,
vzal ho peklem a pak ven.
Jsem ten, co tu nyní vládne,
neslyším námitky žádné.“

NE!
NE!
NE!